Mladí lidé vám nedluží záchranu liberální demokracie

05 Čen, 2025

Alternativní titulek: Mladí voliči nemůžou za vaše posraný volební výsledky

27.9.2021 zveřejnil kanál Mikýřova úžasná pouť internetem video s názvem "Jak Se Dostaneme Z Prů*eru? #ENDIKURVAKVOLBAM". Do dvou minut a dvanácti vteřin vtěsnal Mikýř širokou řadu tvrzení, ale základní poselství je toto: Mladí lidé, běžte k volbám, ať zabráníme průseru, a ať se o vás (o nás) někdo příště aspoň trochu zajímá.

Případ #endikurvakvolbam

Mikýřovo video mě zatargetovalo jako reklama na Youtube někdy v týdnu před volbami do Poslanecké sněmovny a jeho shlédnutí mi na jazyku zanechalo ošklivou pachuť. Dlouho jsem nevěděl, proč vlastně, když se dalo považovat i za docela vtipné a s Mikýřem v mnoha bodech nelze nesouhlasit. Teď, o tři roky později, je mi jasné, že #endikurvakvolbam byl symptomem kolektivního přesvědčení, které - doufám - konečně vymírá: totiž přesvědčení, že jediné, co potřebujeme k záchraně demokracie, je dostat k volebním urnám co nejvíc Mladých lidí™.

(Ať Mikýřovi nekřivdím: ve videu zmiňuje i to, že na mladé lidi politika dlouhodobě kašle, protože je jich o poznání méně než starých lidé a ještě k tomu nechodí k volbám. Úvaha, že čím víc mladých lidí půjde k volbám, tím víc se o ně budou politici (muset) zajímat, je pravděpodobně správná, byť "mladí lidé nechodí k volbám, a tak se o ně nikdo nezajímá" lehce zavání victim blamingem. Nebudu se ale hádat, jestli byla dřív slepice nebo vejce, and with that said, pojďme dál.)

Při zpětném pohledu a podrobnější analýze tohoto předvolebního spotu (dá-li se videu tak říkat, když se nejedná o propagaci konkrétné strany) je skutečně jasné, jak moc symptomatický, i když nejspíš dobře myšlený #endikurvakvobam byl. V určitém bodě jsme se totiž všichni kolektivně shodli na tom, že před libovolnou politickou katastrofou (fašismem, oligarchií, dalším pobytem komunistů ve sněmovně) nás zachrání to, že dostaneme k volbám víc mladých lidí. Mladí lidé jsou přeci automaticky demokratičtější, liberálnější, svobodomyslnější a hlavně nezkažení čtyřiceti lety komunismu; stačí je tedy zvednout z gauče a jakýmkoli způsobem je dostat k volebním urnám. Zbytek už se o sebe postará sám.

Teď je o tři roky později a diskurz se konečně mění. Hovoří se o propasti, která vzniká mezi mladými muži a ženami, kdy se muži zhlížejí v "manosféře" a považují feminismus za překonaný. Mezi mladými ženami se pak objevují konzervativní influencerky hlásající nutnost návratu k "přirozenému" rozdělení rolí a k "ženské energii", které je nejlépe v teple domova. U mladých mužů v Česku mají úspěch Motoristé, kteří o sobě sice tvrdí, že nejsou fašisté, ve svých základních ideových východiscích se ale odvolávají na "rodinu v bezpečí, národ ve svých hranicích a Boha" a i v dalších oblastech se s historickými fašisty nepříjemně shodují. (Podíváme-li se na aktuální průzkumy, je stále nutno uznat, že u mladších voličů převažují preference stran, které se označují za liberální a směřující na západ.)

Co se tedy stalo s mladými lidmi? Nejsem sociolog a nemám podrobnou analýzu. Jedno z možných vysvětlení je ale tohle: Nic.

Mladí lidé nejsou monolit

Podle této statistiky bylo v roce 2022 v ČR zhruba tři čtvrtě milionu lidí ve věku 18-25 let. Pravděpodobně je možné jim připsat některé společné charakteristiky vzhledem k době jejich narození a dospívání (dostali se v podobném věku k technologiím, vyrostli v demokratickém zřízení a v propojené Evropě apod.), pořád se ale jedná o víc než 750 000 lidí. Vyrostli jsme v různých rodinách, na různých místech a v různých podmínkách, měli jsme různá východiska a zázemí. Předpokládat u nás názorovou jednotnost v zásadních otázkách je naivní.

Nechci tím říct, že "mladí lidé" neexistují jako zájmová skupina. Jsou věci, které nás spojují, například krize bydlení, nízké mzdy nebo ne/dostupnost SŠ a VŠ studia. Statisticky si mladí lidé také dělají dost starosti s klimatickou krizí. Podle jiného průzkumu považuje 71 % mladých Čechů demokracii za "nejlepší politický systém pro svou zemi". I přes tyto trendy se z dnešního pohledu jeví jako velmi krátkozraké považovat za automatické, že jakmile se mladé lidi podaří dostat do volebních místností, budou automaticky volit jednu ze "správných", tedy "liberálních" a "prozápadních" (ideálně středopravých) stran.¹

Je s podivem, že je to potřeba říkat, ale "mladí lidé" nejsou monolit.

Naivní alibismus

Trend víry v mladou generaci a v automatické směřování světa k lepším zítřkům by jistě šlo stopovat daleko do minulosti (za současné produkce desítky zajímavých akademických článků).²

V jeho současné podobě může jít částečně o produkt narativu přelomu tisíciletí, kdy se četl a citoval Francis Fukuyama a jeho přesvědčení, že lidstvo již našlo ideální formu sebeorganizace, tj. liberální demokracii, a spěje nevyhnutelnou setrvačností k lepším, svobodnějším zítřkům. V českém kontextu se k tomuto dále přidávala víra, že stačí, když starší generace vymře a její místo zaujme generace mladá, "nezkažená komunismem". Nová generace bude liberálnější, tolerantnější, méně rasistická, svobodomyslnější, a to všechno tak, jak si to představujeme my. Je tedy jenom logické, že jakmile tyto mladé lidi dostaneme k volbám, budou volit liberálně demokratické strany, a aleluja! Fašismus poražen.

Podle mého názoru za vytrvalostí tohoto přesvědčení stojí taky jeho lákavý alibismus. Pokud věříme tomu, že každá další generace je lepší než ty předchozí, nemusíme pro budoucnost dělat vůbec nic. Stačí počkat. Nová generace z nás snímá odpovědnost za budoucí stav světa.

Koukej jít volit

Vize "mladých lidí" jako "zachránců demokracie" se hodí také politicky. Pokud to jediné, co musíte udělat, aby vám to někdo z mladých hodil, je dostat ho k volbám, pak se o něj nemusíte zajímat. Nemusíte přemýšlet nad tím, jaké řeší problémy. Nemusíte se snažit rozumět tomu, jaké jsou tedy v Česku různé skupiny mladých voličů, co je zajímá nebo co je pro ně důležité. Jediné, co musíte udělat, je apelovat na volební účast.

Toto přesvědčení výstižně shrnuje o Mikýř v #endikurvakvolbamu: "Stačí přesvědčit jen deset procent nerozhodných mladých voličů, aby šli volit, a výsledek se dostaví okamžitě. Endikurvakvolbam (...) zastaví verbální průjem populistických stran [a] strany u pětiprocentní hranice se nedostanou do Poslanecké sněmovny, takže se nemůže stát, že by byli ve vládě komunisti (...)." To, že mladí lidé přece nevolí komunisty a populisty, se zde bere jako předem dané.

Zajímalo by mě, co by dnes Mikýř řekl na popularitu Motoristů mezi mladými muži. Apeloval by na ně podobně naléhavě, aby šli k volbám?

Mladí lidé vám nedluží záchranu demokracie

Až přijde podzim a ze všech stran se na nás povalí, že "tentokrát jde o všechno" (stejně jako minule), až se budou sčítat volební výsledky a mezi mladými lidmi bude tentorkát daleko víc voličů antisystémových stran různého druhu - dřív, než jim začnete spílat, že se spolu s vámi nepostavili za "záchranu demokracie", zeptejte se, co tato "demokracie", kterou po nich chcete zachraňovat, udělala pro ně³. Zda se s touto demokracií náhodou nepotkávají jen v podobě morálních apelů následovaných ohlušujícím tichem vůči jakýmkoli jejich reálným potřebám.

Je extrémně blahosklonné posílat lidi s volbám ve víře, že budou automaticky volit strany, které považujete za správné, a je alibistické předpokládat, že mladí lidé zachrání demokracii za vás, ideálně naprosto nezištně.

Pokud chceme skutečně "zachránit demokracii", pak je na čase, abychom se zapojili všichni. Věk je jen číslo, jak říkají úchylové na seznamkách, a tváří v tvář posilujícím fašistickým tendencím budeme potřebovat něco víc než jen víru, že se vše vyřeší, pokud jednou za pát let vyženeme k volbám dost lidí ve věku 18-25.

Obrázek v náhledu článku pochází z idnes.cz, autorem je Petr Topič.

Autor je Mladý Člověk.

#mladý muž křičí na mrak