Letná 15.11.: credit where credit's due
Co byly věci, které na Letné 15.11. osobně oceňuji a které je za mě potřeba vypíchnout?
Organizace a logistika. Všechno zvládnuté bravurně, bezpečnost zajištěna, zázemí skvělé, zvuk i obraz. Extrémní profesionalita.
Za signatáře Charty tentokrát mluvily primárně ženy. Drobné gesto, ale cením.
Projev ředitele Institutu českého znakového jazyka Petra Vysučka ve znakovém jazyce a jeho zdůraznění, že i jako menšina mají neslyšící právo na informace: "Není to žádný nadstandard, je to naše právo.". Za mě nejvýraznější obhajoba toho, že menšiny nemají být ve společnosti jenom tolerovány, ale že mají stejná práva jako většina.
Projev Terezy Nvotové ze Slovenska, úderný a zdůrazňující, že médii to nekončí, ale začíná.
Požadavek na odvolání Tomia Okamury - konkrétní, odůvodněný. Stejně tak za současné situace považuji za rozumné výzvy k plnění závazků NATO (které velmi aktivně neplníme, což minimálně z mého pohledu v diskuzi o současné situaci zapadá).
Prostor pro to, aby se potkali lidé ze všech koutů republiky. Není to stoprocentně zásluha Chvilek, ale rozhodně tomu jdou naproti, a je to dobře.
Karel Plíhal vystupující před plnou Letnou i přes svou vyhlášenou trému.
Paralelním příspěvkem k tomuto je dlouhé zamyšlení nad Milionem chvilek, efektivitou demonstrací na Letné a budoucností celkově.